Janáček Brno 2016 - Její pastorkyňa

Stejně jako začátek, tak i závěr festivalu Janáček Brno patřil domácímu souboru opery Národního divadla Brno. Jako symbolická tečka za letošním ročníkem byla uvedena divácky oblíbená Její pastorkyňa. Půvabná opera vyprávějící příběh romantické, ale i tragické lásky moravské dívky Jenůfy.

Opera Její pastorkyňa vznikla v počátcích Janáčkovy tvorby. Libreto vytvořil na základě stejnojmenného dramatu Gabriely Preissové, které ale výrazně zkrátil a přepracoval. Premiéra opery se uskutečnila v roce 1904 právě v Brně, v dnes už neexistujícím divadle Na Veveří. Režisérem nejnovějšího brněnského nastudování se stal ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser. Ačkoli se jedná především o činoherního režiséra, vytvořil vskutku konzistentní operní inscenaci lahodící uchu i oku. Glaser Janáčkovo dílo čte jako drama o nekomunikativnosti a boji za lidskou duši. Inscenaci naplnil poměrně bohatou symbolikou, jež diváka nutí přemýšlet a dotvářet si jednotlivé významy.

V brněnské inscenaci se nenásilně snoubí čistota a jednoduchost minimalismu s krásou a opulentností folklóru a tradic. Scénografie Pavla Boráka má v prvé řadě za úkol vytvářet atmosféru a naznačovat, nikoli přinášet reálný obraz. Naopak kostýmy, stylizované kroje, zcela konkrétně odkazují na tradiční motivy slovácké vesnice. Celým jevištním zpracováním prostupuje motiv přírody a jejích proměn, stejně jako se proměňují životy hlavních postav – Jenůfy, Števy, Laca a Kostelničky. V prvním dějství scéně dominuje statná a košatá jabloň, přinášející množství šťavnatých plodů. Atmosféra připomíná doznívající léto se stálou přítomností radosti a síly. Druhé dějství ale přináší mnohem tíživější pocity. Původně zelená jabloň se zde objevuje jen jako teskná silueta opadávající koruny stromu, jenž jako temný mrak leží nad řadou čtyř zcela identických světnic. Znásobení totožného prostoru evokuje motiv vzájemného odcizení a vnitřní samoty. Postavy se sice v místnosti setkávají a komunikují spolu, reálně však zůstávají odděleny zdí. Ve třetím dějství představuje jabloň jen stín suchého či zcela opadaného stromu. Tento motiv přesně koresponduje s Jenůfinými pocity. Ačkoli se vdává, je v černém a nešťastná. Závěrečná scéna nadějného sblížení snoubenců se už obejde bez jakékoli dekorace i světla. Na prázdné scéně zůstávají jen Jenůfa a Laco, aby nakonec přece jen vykročili na společnou cestu životem. Ruku v ruce se vydávají do deště, snad symbolu štěstí.

Všichni sólisté předvádějí naprosto výtečné a bezchybné pěvecké výkony. Představení vévodí především představitelka Jenůfy Pavla Vykopalová, jež svým procítěným a čistým pěveckým i hereckým projevem chytne za srdce a nepustí. Stejně tak i Kostelnička Szilvie Rálik. Tato maďarská pěvkyně překvapí především velmi čistou češtinou a ohromnou rozmanitostí pěveckého projevu. Z mužů bezpochyby vyniká tenor Jaroslav Březina v roli Laca. Nijak nezaostávají ani Tomáš Juhás jako Števa nebo Jitka Zerhauová v roli stařenky Buryjovky.

Brněnské Národní divadlo vytvořilo vskutku okouzlující inscenaci, jež učaruje nejednomu divákovi svou poetickou atmosférou a citlivým vyprávěním. Osobně nenacházím jediné výtky. Všechny složky k sobě přesně pasují, nic nenadbývá, nic nechybí. Pro festival zcela důstojné a milé slavnostní zakončení.

Národní divadlo Brno – Leoš Janáček: Její pastorkyňa. Dirigent Marko Ivanović, režie Martin Glaser, scéna Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková, choreografie Mário Radačovský, dramaturgie Olga Šubrtová. Hrají Pavla Vykopalová, Jaroslav Březina, Tomáš Juhás, Szilvia Rálik, Jitka Zerhauová, Ivan Kusnjer a další. Premiéra 2. října 2015. Psáno z reprízy 18. října 2016 v rámci festivalu Janáček Brno 2016.