Divadlo Plzeň 2017 - Den třetí

Není času na řeči, třetí plzeňský den dále pokračuje v dávkování nepříjemných témat.

Do současné laviny děl zabývajících se osudy Lídy Baarové, přispělo loňského roku Divadlo J. K. Tyla muzikálem Liduschka (Baarová). Více než o muzikál se jedná o kabaretní grotesku. Osa příběhu nemůže být jiná, než bylo možné vidět v dokumentu Zkáza krásou Heleny Třeštíkové nebo Renčově Lídě Baarové, avšak děj zde komentují dva klauni, kteří v případě potřeby zastávají role v příběhu, ať už dobré nebo zlé. I přesto se zdá, že jeden z nich zastupuje chápavý přístup k herečce a citu ke Goebbelsovi a druhý ji osočuje z kariérismu. Příběh se však snaží být až příliš všeobsahující, proto některé scény nakonec působí jako zbytečné epizodky. Libreto, i když do jisté míry schválně parodické, je většinou ani ne naivní, jako spíš přihlouplé. A i když se dá pochopit, že spojení nacismu a ďábelství/naprostého zla je nasnadě, dalo by se tak provést i vkusněji než přes upnuté motorkářské koženky. Na druhou stranu Alžbeta Bartošová v hlavní roli podala excelentní pěvecký výkon a na Petrovi Jeništovi v úloze Goebbelse zůstává (jako na jediném) nadsázka zřejmá a tedy efektivní.

Do tradičního žánru pohádek pro mládež přispělo Bratislavské bábkové divadlo inscenací Na slepičích křídlech. Děj je vyprávěn z perspektivy malé Janky vyrůstajícího v padesátých letech v Československu. Snaží se být uvědomělou občankou socialistického zřízení, jen si láme hlavu, kam zmizela její maminka. Nápaditá režie využívá ztvárnění Janky dvěma herečkami (Anna Čonková a Jazmína Piktorová), což skvěle znázorňuje veškeré názorové spory v mysli malého děvčete. Další podstatný rys představuje práce s metaforou, již třeba v samotném názvu – slepice má křídla, ale létat nemůže (nesmí?). A podobně se cítí i Janka. Ve vzpomínkách na matku jí zpodobňuje obří srdce vytvořené částečně z vlny na pletení, kterážto také značí svobodu. Učitelka, kovaná komunistka, má boty zalité v betonových kvádrech. Inscenace srší nápady a i díky nim se daří sic neveselé téma předložit úsměvnou formou.

Hovory na útěku jsou nedokončenou prózou Bertolta Brechta. Divadlo v Dlouhé ji převedlo na jeviště jako sled kabaretních čísel a dialogu dvou mužů (Miloš Kopečný a Miroslav Hanuš). Tito muži někde čekají, říkají, že na pasy. Během tohoto čekání vedou hovory zdánlivě o nahodilostech a většinou v nadsázce, nicméně v době zrodu předlohy (40. léta 20. století) i v době dnešní hovory aktuální (čekají na pasy!). Například o válce. Výstup věnovaný tomuto tématu nabízí rozřešení ve dvou možnostech – zánik civilního obyvatelstva nebo konec všech válek. Kabaretní vstupy až na loutkovou výjimku zaplňují songy s hudbou britské kapely Tiger Lillies v podání živé kapely a ve znamenitém provedení herců z Dlouhé. Obsah písní se, na rozdíl od obecnějšího dialogu dvou, pohybuje v rovině drze přímočaré až kruté. Zahrnuje v sobě témata od lásky až po rasismus. Nad jevištěm visí neonový nápis „Smích“, rozsvěcující se při pointách. Právě ten dává celé inscenaci ještě mnohem aktuálnější rozměr. Jakoby říkal: „Jen se tomu u nás smějte, když to nechcete v realitě vnímat!“

Závěr dne patřil inscenaci Klid rumunského Národního divadla na motivy románu maďarského spisovatele Attily Bartise. Děj se odehrává v 80. letech 20. století. Hlavní postavou je spisovatel Andor, žijící se svou matkou, bývalou herečkou. Ta se po vyhazovu z divadla a zavrhnutí dcery psychicky zhroutí a uzavře se v bytě. Andor se s tím musí naučit žít. K tomu se přidává i nový vztah s Eszter, trpící zřejmě také jistou duševní poruchou. Nepřívětivý syžet inscenátoři zpracovávají naturalisticky, syrově, včetně situací sexuálních. Nevlídnou atmosféru podporuje klaustrofobní scénografie, kromě čtvrté stěny obestavující jeviště oprýskaným nábytkem a bazarovými spotřebiči. Uprostřed scény se navíc nachází ostrůvek s vodou kolem, patrně symbol samoty a odcizení od prostoru za ním. Totální bezmocnost se spojuje s téměř tříhodinovou délkou inscenace. Nekompromisní tematizace nejistoty a beznaděje doplňují hromadné scénami, které svojí bizarností způsobují nelibost stejně jako scény intimní jejich krutostí.

Divadlo J. K. Tyla – Aleš Březina, Karel Steigerwald, Jiří Ornest: Liduschka (Baarová). Režie Roman Meluzín, hudba Aleš Březina, libreto Karel Steigerwald, texty písní Karel Steigerwald, Jiří Ornest, choreografie Lukáš Vilt, step Kateřina Marešová, scéna Daniel Dvořák, kostýmy Ivana Brádková. Hrají Alžbeta Bartošová, Petr Jeništa, Daniel Bambas, Jozef Hruškoci, Roman Říčař, Petr Šudoma, Radek Štědronský Shejbal a další. Premiéra 26. listopadu 2016. Psáno z reprízy 15. září na Mezinárodním festivalu Divadlo.

Bratislavské bábkové divadlo – Irena Brežná: Na slepičích křídlech. Režie Katarína Aulitisová, dramaturgie Katarína Jánošová, výprava Markéta Plachá, hudba Lucia Chuťková. Hrají Anna Čonková, Jazmína Piktorová, Jana Sovičová, Jaroslava Hupková, Lukáš Tandara, Peter Pavlík, Miroslava Dudková, Simon Fico, Miriam Kalinková, Róbert Laurinec. Premiéra 13. května 2016. Psáno z reprízy 15. září na Mezinárodním festivalu Divadlo.

Divadlo v Dlouhé – Bertolt Brecht: Hovory na útěku. Režie Jan Borna, Miroslav Hanuš, úprava Miroslav Hanuš, Kateřina Šavlíková, dramaturgie Kateřina Šavlíková, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy a masky Hana Fischerová, hudba Tiger Lillies. Hrají Miloš Kopečný, Miroslav Hanuš, Eva Hacurová, Magdalena Zimová, Veronika Lazorčáková, Matej Matejka, Jan Meduna. Premiéra 3. prosince 2016. Psáno z reprízy 15. září na Mezinárodním festivalu Divadlo.

Národní divadlo Târgu-Mureş – Attila Bartis: Klid. Režie Radu Afrim, scéna Adrian Damián, kostýmy Erika Márton. Hrají Barna Bányai Kelemen, Erzsébet B. Fülöp, Bora Kiss, Katalin Berekméri, Dorottya Nagy, Annamária Biluska a další. Premiéra 7. května 2015. Psáno z reprízy 15. září na Mezinárodním festivalu Divadlo.