Divadlo Plzeň 2017 - Den druhý

Plzeň se do druhého festivalového dne probudila značně chladná a uplakaná. Ale venkovní čina nebyla důvodem, proč měly čtvrteční produkce mohutné aplausy.

Gazdina roba v převážně dětském Divadle Alfa se hraje v nové moderní dramatické úpravě Tomáše Jarkovského a Jakuba Vašíčka. Děj zasadili do současné moravské vesnice. Tam se všichni baví nejobyčejnějšími hospodskými činnostmi – hrají obíhanou, poslouchají výběr toho nejlepšího z československé hitparády (skrz kterou je i hbitě představen milostný čtyřúhelník) a velká část z nich také pomlouváním Evy. Ta je na jejich vkus asi příliš nezkrotná, nicméně pravý důvod jejich antipatií k ní zůstává nevysvětlen. Děj je poupraven tím způsobem, že se Eva s Mánkem po svém útěku usadí v Brně. Tam si zřídí moravskou vinárnu, svým interiérem naprostý opak předchozí putyky. Zrada Mánka je znázorněna skrz jeho útěk po Evině zadlužení. K modernímu převedení původní zápletky bylo přidáno i několik svěžích gagů. Inscenace zdatně hovoří s dnešním divákem i skrz nedourčený konec, kdy se opona zavírá při pohledu na zdrcenou Evu hledící do plápolajícího plamene. V mysli se tak spouští lavina možných věcí příštích a pozorovatel snad nezůstává lhostejný.

Dalším představením byl Bůh je DJ německého dramatika Falka Richtera v podání bratislavského Divadla Petra Mankoveckého. Videoprojekce v této inscenaci neslouží pouze jako forma, ale jako obsah. Pár videoblogerů se v rámci nového projektu nechává každodenně natáčet v běžných situacích. Během jejich obyčejné, ale přece šokující formy reality show se odhalují pokřivené podoby toho, co v dnešním přetechnologizovaném světě patrně není vůbec neobvyklé. Hranice mezi skutečnou realitou a realitou virtuální se zdají nejasnými. Postavy nemají kapacitu na postihnutí emocionální stránky života, ale stejně tak jim chybí schopnost racionální uvažování. Snad ani ony samy, pod tlakem neustálého bytí „online“, již nevědí, kdy říkají pravdu a kdy lež. To se zračí zejména v motivu dítěte, které prý Ona čeká a chce po Něm, aby si ho nechali. On neví. A když se rozhodne, že ano, partnerka se zeptá: „Jaké dítě?“ Pokud člověk tráví veškerý čas mluvením do počítače, jak se opět přivykne komunikaci s lidskou bytostí?

Jako one man show se jeví maďarská inscenace Bláznovy zápisky vytvořené na základě povídky N. V. Gogola. Exceluje v ní Tamás Keresztes v roli carského úředníka Popriščina. Jeho snaha o vykročení ze své úzké sféry a touha po nedosažitelné dceři nadřízeného se v hodině a půl stupňuje a spolu s ní i míra jeho šílenství. Keresztes vytváří naprosto realistickou psychologickou přeměnu v šílence a to za použití jednak své dokonalé fyzické kondice i za pomoci důmyslných režijních postupů jako je např. přístroj pro nahrávání hlasů, které utvářejí Popriščinův vlastní podivínský svět, i ve své fyzické podobě tak moc pokřivený. Při tomto postupu prokazuje Keresztes neuvěřitelný rozsah a schopnost hlasového inventáře. Celá podívaná nám předložená je smrští absurdních situací (za všechny jmenuji špehování, zachycení a čtení psí korespondence) a replik nabírající postupně na obrátkách a končící, jsem si tím jistá, v blázinci.

Posledním čtvrtečním představením bylo varšavské Holzwege. Toto německé slovo značí slepou uličku a nese jej též jedna ze skladeb Tomasze Sikorského. O tomto polském hudebním skladateli drama sepsané Martou Sokołowskou pojednává. Inscenace samotná kombinuje koncert a polemiku o životě a díle komponisty. Účastní se jí i Sikorského přítel a taktéž skladatel Zygmunt Krauze, beroucí na sebe i roli interpreta hraných skladeb. Hlavní roli představuje Tomasz Tyndyk a nenechává v divákovi jednoznačný názor. Nikoliv herectvím, ale režijním vedením – jeho Sikorski je v jedné chvíli arogantní řvoucí přes celé hlediště na scénu, ale v druhou chvíli se při vyprávění o své hudbě rozpláče. Díky totožnému jménu herce a skladatele je navíc obtížné určit, kdy se jedná o divadlo na divadle a kdy se mluví o Sikorském. Z mého pohledu se ovšem zdálo, že všechny tyto a jiné „postmoderní“ postupy sázejíc nejvíc na svoji formu a téma lehce klouže a vyprchává.

Divadlo Alfa – Gabriela Preissová, Tomáš Jarkovský, Jakub Vašíček: Gazdina Roba. Režie Jakub Vašíček, dramaturgie Tomáš Jarkovský, Petra Kosová, scéna Kamil Bělohlávek, kostýmy Tereza Venclová. Hrají Andrea Ballayová, Blanka Josephová-Luňáková, Martina J. Hartmannová, Marie Mrázková, Lenka Lupínková-Válková, Petr Vydarený, Josef Jelínek, Martin S. Bartůšek, Petr Borovský, Bob Holý, Robert Kroupar, Daniel Čámský, Tomáš Jereš, Matěj Siegl. Premiéra 20. února 2017. Psáno z reprízy 14. září na Mezinárodním festivalu Divadlo.

Divadlo Petra Mankoveckého – Falk Richter: Bůh je DJ. Režie Šimon Ferstl, dramaturgie Jakub Szatinský, hudba Radovan Kuštek (DJ RNCO), VJ Christian Frank, výprava Karolína Kamenská. Hrají Barbora Andrešičová, Tomáš Pokorný. Premiéra 25. října 2016. Psáno z reprízy 14. září na Mezinárodním festivalu Divadlo.

Katona József Színház/Orlai Produkciós Iroda/Füge/Maszk Egyesület – N. V. Gogol: Bláznovy zápisky. Režie Viktor Bodó, dramaturgie Juli Róbert, výprava Tamás Keresztes, grafika Gergő Nagy. Hraje Tamás Keresztes. Premiéra 24. září 2016. Psáno z reprízy 14. září na Mezinárodním festivalu Divadlo.

TR Warszawa - Marta Sokołowska: Holzwege. Režie Katarzyna Kalwat, výprava Anna Tomczyńska, video Ewa Łuczak, světelný design Paulina Góral. Hrají Tomasz Tyndyk, Jan Dravnel, Sandra Korzeniak, Zygmunt Krauze. Premiéra 15. ledna 2016. Psáno z reprízy 14. září na Mezinárodním festivalu Divadlo.