Divadlo Plzeň 2017 - Den čtvrtý

Kdyby neexistovalo divadlo, museli bychom si ho vymyslet.

Inscenace Lidový kousek Divadelní společnosti Masopust působí, že je zdánlivě o ničem. Tři herci (Ivana Uhlířová, Michal Kern, Miloslav König) přichází, neví, co dělat a jak si stoupnout, odchází. Dohadují se mezi sebou, do jakého směru se seřadit na jediném scénografickém prvku – minimálně vyvýšené dřevěné desce o rozměrech zhruba metr na metr. Když už začnou mluvit, hovoří jeden přes druhého, a když už mluví společně, nemohou najít ta správná slova. Občas i zpívají. V jejich tématech se dá rozpoznat výsměch všedním konvencím, třeba i otřepaným nicneříkajícím hovorům známých nebo elitářství samozvaných intelektuálů. Stylem klaunérie banalizuje, paroduje a jízlivě víří ve zdánlivě klidných vodách.

PS: … odepiš! Divadla Petra Bezruče je kompilací pohlednic nalezených v ostravských antikvariátech. Režisér a autor scénáře Lukáš Brutovský vytváří sled asociativních scén se vzkazy všedních dní a všedních zážitků. Situace z výjevů na sebe volně, třeba i přes několik dalších scén navazují, jednotlivé postavy vytvářejí vlastní minipříběhy skrz zprávy z různých pohlednic nebo svá naléhavá sdělení chodí opakovat několikrát dokola. Z výstupů tak vycházejí mravoučná poselství např. prostřednictvím děvčete, jež neustále dává přednost zlobivému chlapci před hodným, nenápadná kritika společnosti – houbař, který vše, co najde, nacpe do košíku (Jsou Češi národ houbařů, že?) či dokonce politická satira na hlavu státu. Velice absurdním prvkem je medvěd. Ten se zvládá dostat do mnoha situací a majíc kulturní přehled organizuje pro přátele návštěvy divadel a galerií. Bezručovský soubor zde dokazuje smysl pro citlivé vypointování situací.

Nora (Domeček pro panenky) v Divadle pod Palmovkou je dalším návratem režiséra Jana Nebeského k ibsenovské tématice. Klasický příběh o tom, jak panička na ozdobu, loutka pro svého manžela, prozře a opustí jej, se hraje v dnešní době. Sociální drama se nenásilně střídá s pěveckými výstupy, doprovázenými klavíristou a trumpetistou, odlehčujícími zásadní motiv hry. Hlavní dominantou scény je věž-skleněný kabinet se sbírkou bot lehkovážné Nory. Inscenace stojí na výkonu Terezy Dočkalové v titulní úloze. Umí být dětinsky nevinná a naivní, roztomile rozpustilá, i konečně vidoucí a odvážná. Dočkalové zdatně sekunduje Jan Teplý jako manžel Torvald, který jej vytváří jako puntičkářského a neústupného narcistu. Vypjaté konfrontační poslední dějství stojí na na dřeň obnažených emocích, jež doprovází do spodního prádla svléknutí protagonisté.

Vše o mé matce není jen osmnáct let starý film Pedra Almodóvara, ale již také inscenace krakovského Teatr Łażia Nowa. Tvůrci Michał Borczuch a Krzysztof Zarzecki využili volnou ruku při výběru tématu pro novou inscenaci a vybrali si námět ryze soukromý, totiž zpověď synů, kterým matky umřely v jejich velmi mladém věku. Obě matky, Žofie a Kristina, jsou představeny zejména prostřednictvím divadla na divadle, v němž se synové, jeden po druhém, snaží svým herečkám předat návod na to, jak maminky hrát. Dostávají se na velmi intimní plochu, vzpomínají, jak voněly, jaké měly nohy nebo jakou barvu měly nejraději. Herecká akce se děje v naprosto minimalistické scénografii, již vévodí brutalistní betonové kvádry, evokující jednak pomníky a jednak komunistické účelové neosobní panelákové stavby. K těmto monumentům přidává své i světelná práce, díky níž se dá pracovat i se stíny a jejich významy. Když se k tomu přidají i soustředěné výkony pětice hereček, vychází nám koncentrovaná, ryze osobní, nicméně všeobecně vztáhnutelná a pohnutá inscenace.

Divadelní společnost Masopust – Ivana Uhlířová, Michal Kern, Miloslav König: Lidový kousek. Režie a hrají Ivana Uhlířová, Michal Kern, Miloslav König, dramaturgie Tereza Marečková. Premiéra 3. října 2016. Psáno z reprízy 16. září na Mezinárodním festivalu Divadlo.

Divadlo Petra Bezruče – Lukáš Brutovský: PS: … odepiš! Režie Lukáš Brutovský, dramaturgie Miro Dacho, scéna Juraj Kuchárek, kostýmy Martin Kotúček, hudba Mario Buzzi, choreografie Ján Ševčík. Hrají Pavla Gajdošíková, Kateřina Krejčí, Makéta Matulová, Ondřej Brett, Jakub Burýšek, Milan Cimerák, Michal Sedláček, Vojtěch Říha. Premiéra 27. ledna 2017. Psáno z reprízy 16. září na Mezinárodním festivalu Divadlo.

Divadlo pod Palmovkou – Henrik Ibsen: Nora (Domeček pro panenky). Režie Jan Nebeský, dramaturgie a úprava Daria Ullrichová, scéna Jan Nebeský, Jana Preková, kostýmy Jana Preková, hudba Miroslav Hloucal, pohybová spolupráce Nataša Novotná. Hrají Tereza Dočkalová, Jan Teplý, Jan Hušek, Kateřina Holánová, Radek Valenta, Hana Seidlová. Premiéra 16. prosince 2016. Psáno z reprízy 16. září na Mezinárodním festivalu Divadlo.

Teatr Łaźnia Nowa: Vše o mé matce. Režie Michał Borczuch, text a dramaturgie Tomasz Śpiewak, výprava Dorota Nawrot, hudba Bartosz Dziadosz „Pleq”, světelný design Jacqueline Sobiszewski, multimédia Michał Dobrucki. Hrají Dominika Biernat, Iwona Budner, Monika Niemczyk, Marta Ojrzyńska, Halina Rasiakówna, Ewelina Żak, Krzysztof Zarzecki, Michał Borczuch. Premiéra 22. dubna 2016. Psáno z reprízy 16. září na Mezinárodním festivalu Divadlo.