Divadelní svět Brno 2017 - Den třetí - Olga (Horrory z Hrádečku)

Houby, houby, Olga na Hrad!

Anna Saavedra napsala hru, jejíž titul sice zní Olga, ale ani v tomto dramatu se hrdince nevyhnou muži, jež se jí místy snaží zastínit a kteří její mimořádnost zakrývali i během reálného života. Výjimečnost nejen inscenace, ale především postavy a jejího předobrazu podtrhuje lehkost a samozřejmost jejího bytí, na němž ale nic samozřejmého nebylo a není. Stejně rázně a přesto jemně dokázala sbírat a chystat houby na Hrádečku i existovat jako první dáma, kterou být nikdy nechtěla.

Inscenace Olga (Horrory z Hrádečku) působí tak neobyčejně obyčejně až se stává téměř dokonalou. Situace sice gradují, tempo intenzivní, ale optikou Olgy stále můžeme události vnímat s lehkým smířeným úsměvem ve tváři. Ať už se jedná o tři Vašky stavějící plot, seanci milenek nebo mnohdy až absurdní dopisy Vaška z kriminálu. Pavlína Štorková jako Olga na jevišti často prostě jenom je. Ale pořád zůstává mírně cynickou, ironickou, věcnou Olgou, která vše bere pragmaticky a co ne, přejde přísným konstatováním. S lehkostí, nadhledem i občasným sarkasmem komentuje a přijímá téměř až šokující situace.

Olga (Horrory z Hrádečku) je sice dramatem o Olze, nejde jí ovšem vnímat bez Vaška jakožto ukazatele, jakým směrem povede její život. A právě proto, že v páru vždy on výrazně vyčníval společenskou, politickou a kulturní angažovaností, nemůže se mu Olga v inscenaci vyhnout. I to ovšem bere se stejnou samozřejmostí a ironií jako všechny ostatní osudy. V průběhu si však neodpustí několikeré popíchnutí, že hrát by se v dramatu Olga mělo především o ní. Pavlína Štorková je perfektní Olgou. Nejen svoji soustředěností, ale minimalismem, jemnou gestikou, mimickým detailem, umírněnou hlasovou intonací, dikcí, ale především neuvěřitelným charismatem, který dělá z malé, drobné, nenápadné Olgy, tu velkou národní hrdinku, jež dokázala žít, pracovat, fungovat a existovat i s vrtochy a příšernými vlastnostmi svého muže.

Inscenace čistě ženského tvůrčího týmu precizně a nenásilně plyne od začátku až do očekávatelného, přesto nepředvídatelného konce, v němž se cituje Višňový sad. Ačkoliv se postavy mění, muži hrají ženy, Václav je někdy jeden, někdy dva až tři, používá se princip divadla na divadle, mění se atmosféra a režimy, nedochází k neporozumění či nejasnostem. Situace jsou čitelné a srozumitelné, přesto působí překvapivě a invenčně. Všechny použité divadelní i nedivadelní prvky, ač mají různorodý charakter, zapadají do konceptu, který se stává uzavřeným a celistvým. I díky takovým drobnostem jako praktické popelníčky všude, cigarety všude, houby od začátku do konce, všechno má svůj řád a logiku.

Ikonická Olga, jak sama postava nazývá vzhled své paruky, je vlastně obyčejná ženská, která to má v hlavě srovnané. Z inscenace Martiny Schlegelové převládá jeden zásadní dojem – hořká ironie a cynismus hrají v inscenaci Divadla Letí prim. Kdyby však byly interpretovány někým jiným než Pavlínou Štorkovou, úspěch by byl poloviční. Ona je hrdinkou divadelní Olgy. Doplněná typickou Havlovskou absurditou bytí všech ostatních postav, včetně Vaška.

Divadlo Letí – Anna Saavedra: Olga (Horrory z Hrádečku). Režie Martina Schlegelová, dramaturgie Marie Špalová, scénografie Pavla Kamanová. Hrají Pavlína Štorková, Jiří Böhm, Tomáš Kobr, Pavol Smolárik. Premiéra 23. března 2016 ve Vile Štvanice. Psáno z reprízy 14. 5. 2017 na festivalu Divadelní svět Brno.