Divadelní svět Brno 2017 - Den čtvrtý - Dobrý člověk ze Sečuanu

Pokud má svět přežít, musí v něm žít dobří lidé. Podobně jako starozákonní Hospodin hledal spravedlivé v hříšné Sodomě, přicházejí ve hře Dobrý člověk ze Sečuanu na svět tři bohové, aby objevili alespoň jedinou dobrou duši. Je ale vůbec možné žít v tomto světě a zůstat dobrým? Jak žít pro druhé, a přitom nezapřít sebe sama? A není přeci jen pro život jednodušší stát se člověkem chladným a sebestředným?

Bertolt Brecht ve své hře z roku 1940 vypráví podobenství o mladé prostitutce Shen Te, jež jako jediná bohy přijala do svého domova a ti jí za odměnu věnovali nějaké peníze jako pomoc na cestě k poctivému životu. Náhlé zbohatnutí však k ní jako supy přivábilo mnoho dosud vzdálených i náhodných známých, jimž dobrá Shen Te není schopna nic odříct. Do hry tak musí vstoupit její bratranec Shui Ta, neboli ona sama proměněná v muže, aby jako její naprostý opak vše razantně vyřešil.

Brechtův text rezonuje svou nadčasovostí. Apel na potřebu společenské angažovanosti a morálnosti velmi dobře promlouvá i k dnešnímu publiku. V nastudování německého Theater Bremen aktuálnost ožívá v plné síle, nelze přehlédnout odkazy na společenské a politické problémy dnešního světa. Ať už jde o zcela konkrétní poselství záchranných vest, které z provaziště vypadnou po plamenné promluvě o zavírání očí před utrpením druhého, šicí dílnu, v níž vládne vykořisťovatelský Shui Ta, nebo odkazy na Hitlera či Donalda Trumpa, jenž se v závěru zjeví v podobě celohlavových masek na tvářích bohů. Symbolů a odkazů by se dalo najít i více. Žádný z nich není v textu přímo reflektován, ale záleží čistě na divákovi, jak si je vyloží a zda je vůbec objeví.

Režisérka Alize Zandwijk postavila inscenaci na groteskní stylizaci a permanentním zcizení. Oboje umožnilo potřebné odlehčení i vizuální přitažlivost inscenace. Nejviditelnějším prvkem je samotné rozdvojení hlavní postavy na dvě herečky (Nadine Geyersbach a Fania Sorel), jež se na scéně objevují současně a občas současně i mluví. Jde o velmi efektní a promyšlený nápad, umožňující více prostoru pro zobrazení charakteru Shen Te i Shui Ta. Grotesknost se projevuje v přehnaném líčení, barevných, rozmanitých kostýmech Sabine Snijders nebo vtipných a vypointovaných situacích a gazích. Pečlivou výstavbu inscenace, která neztrácí na dynamice, podtrhuje navíc podmanivá a výrazná hudba Beppe Costy, jenž ji pomocí různých nástrojů vytváří přímo na scéně a sám vystupuje i jako herec.

Dobrý člověk ze Sečuanu v podání brémského divadla je podívanou, v níž se precizně a vyváženě snoubí komika i hloubka s velmi silnými hereckými výkony, minimalistickou i provokující výpravou a nelehkým textem. Vše funguje překvapivě dobře, a pokud divák přistoupí na specifika, jež Brechtův text vyžaduje, odchází osloven a snad i nadšen. Za mne originální, bohaté, jedinečné.

Theater Bremen, Německo – Bertolt Brecht: Dobrý člověk ze Sečuanu. Režie Alize Zandwijk, dramaturgie Marianne Seidler, scéna Thomas Rupert, kostýmy Sabine Snijders, hudba Beppe Costa. Hrají Nadine Geyersbach, Fania Sorel, Susanne Schrader, Gabriele Möller-Lukasz, Verena Reichhardt, Martin Baum, Alexander Swoboda, Guido Gallmann, Peter Fasching, Simon Zigah, Beppe Costa. Premiéra 8. října 2016. Psáno z reprízy 15. května 2017 na festivalu Divadelní svět Brno.