Divadelní Flora 2017 - Den šestý

Nejasnou zprávu o stavu naší domoviny přinesl den šestý. Forma je samozřejmě převzatá ze středečního posledního představení, ale obsah je reálný. Pro ty, kdo D3US/X\M4CHIN4 viděli již včera, zůstaly na hlavním programu dva tituly.

Mimo výraznější diváckou pozornost zůstalo Divadlo na cucky. Spousta sklenic od maminčiných dobrot, hluboko do kapsy a občasná konzumace měkkých drog. Každý vysokoškolák se alespoň s něčím z toho dokáže ztotožnit. Viktor Zavadil a Bořek Joura hrají v inscenaci MATE do jisté míry sami sebe. Herce potkáváme v zelenáčském prváku, kde se snaží o svou první chodbovici a emblematicky servírují zelenou, závěrečná scéna pak představuje jejich loučení po úspěšných inženýrských státnicích. Text vznikl jednak z pera Silvie Vollmannové, ale také z osobních zážitků protagonistů i ze, zčásti stereotypních, představ o vysokoškolácích. Představení důvěrným způsobem zachycovalo peripetie člověka v raných dvacátých letech. Nic víc za tímto milým dílem nehledejme.

Síla zvyku brněnského HaDivadla má předkládat zrcadlo umělcům, jejich jakémusi monopolu na sebereflexi. Scéna je sestavená z šedivých dominant – kruhu, věže a jakéhosi koberce, prostírajícího se pod ochozem v horní části jeviště. Téměř vysloužilý klaun Caribaldi (Cyril Drozda), šéf jeho vlastního okruhu klaunů/komediantů, zde peskuje toto společenství a vyzdvihuje vlastní důležitost. Situacemi, v nichž jeho těžko vnímatelné monology doplňuje nápověda a posléze je přímo nahrazuje, inscenace popírá potenciál umělce, ovšem popírá tak i sebe samu. Dojem z představení, jež se dá chápat jako kritika umělce, nemožnosti jeho autentického vyjádření, ale těžko proniká bariérou zdlouhavých replik těžkých na porozumění a vytváří nejasnou zprávu o tvůrčím procesu jako takovém. Mohli tvůrci skrz takto hutnou formu kritizovat sami sebe? Ale také se mohlo jednat o intenci potvrdit svůj vlastní statut divadelního společenství pro vytváření kulturního rozhledu. Přiznávám, že nevím.

V závěru dne tvář tohoto ročníku olomoucké Flory, herec a truhlář Stanislav Majer promluvil o stavu své domoviny - inscenace Studia Hrdinů režírovaná Kamilou Polívkovou se slovy Davida Zábranského vkládané do úst truhláře. Doslova vkládané. Majer o sobě mluví ve třetí osobě, z pohledu autora, který s ním nesdílí názor na současnou českou situaci. Herec je schopen pojmout nemalý sál kukátkového divadla, své repliky směřuje do celého prostoru, pozornost připoutává i v momentě, kdy zmizí za bílou stěnou rámující forbínu, z níž promlouvá k národu. I dle slov Zábranského Majerův pohled na současnou českou politickou „špičku“ (míním prezidenta, přemýšlím, zda se musím omlouvat za uvozovky) nevybočuje z obecného naladění kulturní veřejnosti. Zábranský představuje názor, že současný umělec typu Majera se vymezuje proti hlavnímu představiteli státu, ačkoliv minulí čeští prezidenti byli jemu v lecčems podobní, že neschvaluje jeho kroky a je vůči němu v neustále opozici. Snaží se tak postavit do protivy vůči, dle jeho slov, mainstreamovému směru uvažování Majerovi podobných. Zcela jasný proud myšlenek autora v jediné chvíli naruší (snad) nesouhlas domácké scény. Protagonista ustrojený do postavy dudáka dudá českou hymnu, ale postupně jej přehluší přehlídka představitelů různých kultur či globalizovaných, multikulturních symbolů – prodavač kebabu, velká lahev Club Maté nebo žena v hidžábu mávající německou vlajkou. Ve mně samotné představení vzbudilo rozpor, nesouhlasím s názory v něm hlásanými, leč ze strany Majera se jednalo o strhující monodrama („Majerovo monodrama“ se ale inscenace po uvážení autora nenazývá). Dle kuloárového mínění chyběla představení následná diskuze, jež by předestřela prostor pro polemiku s jednolitým přímočarým názorem, jež zůstává ceněn, ale nedává prostor pro opozici.

Divadlo na cucky – Silvia Vollmannová a kol.: MATE. Režie a scénář Silvia Vollmannová, výtvarná spolupráce Tereza Tylová a Jan Pospíšil, světelný design Václav Hruška, hudba Jan Plíhal. Hrají Bořek Joura, Viktor Zavadil. Premiéra 4. října 2016. Psáno z reprízy 17. května 2017 na festivalu Divadelní Flora.

HaDivadlo – Thomas Bernhard: Síla zvyku. Režie Jan Horák, Michal Pěchouček, dramaturgie Matěj Nytra, scéna Michal Pěchouček, kostýmy Beáta Spáčilová, zvuk Natálie Pleváková, videoprojekce Matěj Sláma. Hrají Cyril Drozda, Jiří Svoboda, Zbyšek Humpolec, Mark Kristián Hochman, Agáta Kryštůfková. Premiéra 28. dubna 2017. Psáno z reprízy 17. května 2017 na festivalu Divadelní Flora.

Studio Hrdinů – David Zábranský: Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny. Režie Kamila Polívková, dramaturgie Jan Horák, kostýmy Andrea Černá, hudba Ivan Acher, výprava a světelný design Antonín Šilar. Premiéra 16. září 2016. Psáno z reprízy 17. května 2017 na festivalu Divadelní Flora.