R. Mikluš, J. Gottwald; foto: Lukáš Horký, Ondřej Hruška

Divadelní Flora 2017 - Den sedmý

19. 5. 2017

Redaktorky Kritického theatra Barča Havlová a Kačka Málková se sedmý den potkaly na Divadelní Floře. A protože víc hlav víc ví, rozhodly se, že o čtvrtečních inscenacích budou rokovat společně. Nyní tedy můžete nahlédnout do hovorů vedených po těch představeních, jež společně viděly. Konkrétně o Díle Elfriede Jelinek, které inscenoval Miroslav Bambušek ve Studiu Hrdinů a o pohybové inscenaci Spoiler trojice norských choreografek BERSTAD/HELGEBOSTAD/WIGDEL.

foto: Lukáš Horký, Ondřej Hruška

I. Berstad, I. Wigdel, K. Helgebostad; foto: Lukáš Horký, Ondřej Hruška

R. Mikluš; foto: Lukáš Horký, Ondřej Hruška

foto: Lukáš Horký, Ondřej Hruška

 

Bára: Tak jak začít? Dílo. No. Mě to bavilo, poněvadž režijní a scénické uchopení bylo poutavé a mnohdy šlo proti replikám. Režie tak vytvářela v podstatě další svět za základní obsahovou linií.

Kačka: S tím souhlasím. Vlastně mě režijně nejvíc bavil ten základní rámec teambuildingové únikové hry.

B: Nevím, jestli ti mám říct to s tím Fričem.

K: Co s Fričem?

B: Stylově mi ta režie připomínala Friče.

K: To mě taky napadlo. Myslím ale, že v jiném smyslu než tebe.

B: Mě právě v případě těch kontrastů, že proti sobě klade jednotlivé složky.

K: Mě zase ten režijní styl připomíná Friče někdy až zbytečnou exhibicí vlastních nápadů a uměleckých pojetí, které nezbytně nejsou v souladu s celkem. A vlastně jsou tam dost navíc. A co ta hudba?

B: Hudba? V některých okamžicích byla hrozně hlasitá a tím pádem překryla všechno ostatní včetně mluveného slova, ale nebylo to vůbec špatně. Svojí intenzitou a démoničností podtrhovala drsnost celé atmosféry.

K: Ke konci pro mne byla až skoro nesnesitelná. Ale s tou atmosférou máš pravdu. Rozhodně pro mě v tomhle případě byla hudba smysluplněji využitá než u toho, co jsme viděly večer.

B: Spoiler. To teda bylo. Z jedné strany tohle, z druhé tamto.

K: Nevím, co dodat.

B: Právě. Pro mě je pohybové divadlo španělská vesnice, takže si netroufám vynášet soudy. Ale mám pocit, že alespoň elementární vodítko by se hodilo. Souhlasím s tím, co si řekla hned jak jsme odešly, že to jasně odkazuje na béčkové horory. Pro mě ale celé představení bylo fyzicky nepříjemné. Vrcholem toho bylo nesnesitelné praskání balonků ke konci.

K: Celou dobu jsem zvažovala, jestli je inscenace myšlena vážně nebo je parodií na béčkové horory a tím pádem si z diváků dělá srandu. Doteď to vlastně nevím nebo si nejsem jistá. Oceňuji to fyzické vypětí performerek.

B: Právě. Musely vynaložit hodně energie, aby udržely precizní pohyby v tak pomalém tempu. K tomu je potřeba obrovská míra koncentrace.

K: Přesně tak.

B: Asi se obě shodneme, že nejsme velké odbornice na taneční divadlo.

K: A že nás tohle představení minulo obloukem.


Studio Hrdinů & Mezery, o. s. – Elfriede Jelinek: Dílo. Režie Miroslav Bambušek, dramaturgie Jan Horák, scéna a kostýmy Zuzana Krejzková, hudba Tomáš Vtípil. Hrají Magdalena Sidonová, Milan Stehlík, Dora Bouzková, Tereza Hofová, Jakub Gottwald, Robert Mikluš, Jan Horváth a Tomáš Vtípil. Premiéra 19. února 2017 ve Studiu Hrdinů. Psáno z uvedení 18. května 2017 na festivalu Divadelní Flora Olomouc.

Berstad, Helgebostad, Wigdel: Spoiler. Choreografie Ingeleiv Berstad, Ida Wigdel, Kristin Helgebostad, světla Elisabeth Nilsson, zvuk Per Platou, scénografie a kostýmy Thale Kvam Olsen, dramaturgie Melanie Fieldseth. Účinkují Ingeleiv Berstad, Ida Wigdel, Kristin Helgebostad. Premiéra 22. února 2017 v Black Box teater. Psáno z uvedení 18. května 2017 na festivalu Divadelní Flora Olomouc.

Autor: Barbora Havlová, Kateřina Málková