L. Eggers Matz; zdroj: www.divadelniflora.cz

Divadelní Flora 2017 - Den pátý

17. 5. 2017

Hlodání na duši a zamyšlení nad hodnotovým žebříčkem musel úterní program vzbudit u nejednoho diváka. Témata bohatá na skepsi a bezvýchodnost byla působivá rovněž díky hereckým výkonům, které je třeba vyzdvihnout hned zpočátku.

Do nového slunečného dne se Olomouc probrala představením Ole je frajer, hraného v Divadle na cucky. Olemu je pětadvacet a má neodbytný pocit stagnace a životní nenaplněnosti. Jeho bratr je bohatý korporátník, kdežto on má pouze patologickou potřebu tvorby seznamů a bohužel ten s názvem To, co nemám je objemnější než To, co mám. Touží mimo jiné po přítelkyni, uznání a pochopení časového paradoxu. Inscenace se vyznačuje laskavým a jemně humorným viděním světa. Cesta za spokojeností se hraje v neurčité místnosti, které vévodí lednička s mrazákem. V něm se ukrývá minitelevizor (jeho větší sourozenec leží na podlaze), z něhož promlouvá teoretický fyzik Paul, komplikující Olemu život navíc ještě abstrakcí a relativitou. Jeho protipól vytváří malý chlapec, který se s Olem skamarádí. Představuje jeho dětské já a učí jej i diváka prostému užívání si bez zbytečného hnidopišství.

M. Necpál, M. Lurie; zdroj: facebook Divadlo na cucky

S. Vičarová; zdroj: facebook Divadlo na cucky

J. Sohn, M. Metsalu; zdroj: www.divadelniflora.cz

R. de Neve, M. Metsalu, J. Sohn; zdroj: www.divadelniflora.cz

V čase nadvlády strojů se odehrává D3US/X\M4CHIN4 brazilského choreografa Fernanda Belfiora. Čtyři performerky předvádí svět, jenž pozbyl humánní přístup k životu a zaměřuje se pouze na technický pokrok v globální sféře a na individuální hromadění a hromadění zbytných vymožeností. Účinkující jsou ve shodě s tématem odosobněny výrazně barevným make-upem. Jejich výkony se nesestávají jen z dokonalého pohybového vedení, ale ve dvou případech také ze zpěvu a deklamace. V té se, kromě jiného, objevuje otázka „What happens after you are happy? What’s next?“ Nasnadě je odpověď, že lidské štěstí je chvilkové a to ono další je jeho nepostradatelnou podmínkou.

Prvotinu Ladislava Fukse Pan Theodor Mundstock pro Studio Hrdinů zdramatizoval a zrežíroval Miloš Horanský. Niterný vhled do mysli člověka, který žije s vědomím blízké smrti a s naviklanou ideou Boha je vytvořen minimalisticky, filosofickým rokováním o víře a skonu a symbolistickou scénografií. Její dominantu tvoří naddimenzovaný rám se žlutým plátnem a promítanými čarami, v určitém místě vytvářejícími Davidovu hvězdu. Plátno je za okolností příprav na život v koncentračním táboře sejmuto na znamení zapření svého dosavadního života a přetvořeno v zavazadlo, z rámu se stane ring, svědek boje o život. Znamenitá práce se světlem dává prostor pro okouzlující stínohru, která spolu s poetičností scénáře zklidňuje pochmurnou atmosféru protektorátní Prahy, ale nevyhnutelně míří k fatálnímu konci. Ten i přes to oslavuje výhru síly mysli individua nad porobou.

V. Dyk; zdroj: www.divadelniflora.cz

V. Dyk, G. Míčová; zdroj: www.divadelniflora.cz

L. Hohm, A. Kleinheinz, J. Lichtenstein, F. Pätzold; zdroj: www.divadelniflora.cz

L. Hohm, A. Kleinheinz, J. Lichtenstein; zdroj: www.divadelniflora.cz

Poslední představením pátého dne se stal Balkan macht frei, v podání mnichovského Residenztheater režírované Oliverem Frljićem. V díle, s již dost provokativním a asociativním názvem, se předkládá téma možnosti německého vyrovnání se se svou současnou multikulturní situací. Tento stav je konfrontován s jeho minulostí, kvůli níž Německo samo na sebe bere pozici otloukánka a nutí se k pokání. Inscenace si velice pohrává s trpělivostí a citlivostí diváka. Hlavní herec, alterego režiséra Franz Pätzold, tráví hodnou chvíli představení tím, že spílá publiku, atakuje jeho hrdost a obviňuje jej z nečinnosti a z konformity. Na cti utrhačský monolog je vzápětí vystřídán syrově naturalistickou scénou waterboardingu. Pätzold je bez milosti vystaven několika litrům vody, lité přes hadr do jeho obličeje. Je ale více než zřejmé, že nejde toliko o aktivní divácké zapojení, jako spíše o důkladnou hlubinnou analýzu vlastního života mimo divadelní budovu.


Divadlo na cucky – Erlend Loe, Barbora Schneiderová: Ole je frajer. Režie Zuzana Burianová, dramatizace a dramaturgie Barbora Schneiderová, video Escherfucker. Hrají Michal Lurie, Simona Vičarová, Michal Necpál. Premiéra 4. května 2017. Psáno z reprízy 16. května 2017 na festivalu Divadelní Flora.

Fernando Belfiore: D3US/X\ M4CHIN4. Režie a choreografie Fernando Belfiore, dramaturgie Mirijana Smolic, světelný design Wijnand Van der Horst, scénografie Nikola Kneževi, zvuk Sne Martin Snider, produkce Sanne Wichman/Dansmakers Amsterdam. Vytvořily a účinkují Luna Eggers Matz, Rozemarijn de Neve, Maria Metsalu, Jija Sohn. Premiéra 30. září 2016. Psáno z reprízy 16. května 2017 na festivalu Divadelní Flora.

Studio Hrdinů – Ladislav Fuks, Miloš Horanský: Pan Theodor Mundstock. Režie Miloš Horanský, dramaturgie Jan Horák, scéna Michal Pěchouček, kostýmy Tereza Hrzánová, hudba Ivan Acher, pohybová spolupráce Halka Třešňáková. Hrají Vojtěch Dyk, Gabriela Míčová, Dana Poláková. Premiéra 25. května 2016. Psáno z reprízy 16. května 2017 na festivalu Divadelní Flora.

Residenztheater, Mnichov – Oliver Frljić: Balkan macht frei. Režie, scéna, hudba Oliver Frljić, dramaturgie a překlad Marija Karaklaji, Götz Leineweber, kostýmy Katja Kirn, světla Barbara Westernach. Hrají Leonard Hohm, Alfred Kleinheinz, Jörg Lichtenstein, Franz Pätzold. Premiéra 22. května 2015. Psáno z reprízy 16. května 2017 na festivalu Divadelní Flora.

Autor: Barbora Havlová