V. Mašek; foto: Lukáš Horký, Ondřej Hruška

Divadelní Flora 2017 - Den čtvrtý

17. 5. 2017

Festivalové pondělí v Olomouci znamenaly dvě inscenace. První byla jemná skica inspirovaná životem a deníky malíře Paula Klee, druhou charakterizovala ambice silného poslání, které předává divákům Národního divadla v Bratislavě.

Příjemně plynoucí představení Mimo zápis Studia Hrdinů a především autorské dvojice Ivany Uhlířové a Vojtěcha Maška předkládá příběh zvláštního muže, jenž donekonečna přemýšlí nad neobvyklou situací, do níž sám sebe dostal. Zapomněl si totiž udělat zápis do deníku, přestože tak vždy činí s až přílišnou precizností. Na čisté scéně stojí dva stoly, kolem nich se pohybují nebo za nimi sedí dva herci. Žena většinou u prvního stolu slovně vyjadřuje situaci, kterou muž u druhého stolu za pomoci jednoduchých rekvizit, většinou jídla, pojednává obrazem.

I. Uhlířová; foto: Lukáš Horký, Ondřej Hruška

I. Uhlířová, V. Mašek; foto: Lukáš Horký, Ondřej Hruška

Nejsilnější pro mě byla chvíle, kdy jsem si uvědomila, že jedna postava je reálná, zatímco druhá je její deníkový obraz. Proto se repliky a často i obrazy zdvojují či dokonce násobí, proto se několikrát opakuje stejná scéna, pokaždé lehce odlišně. Sledujeme útržek všednodenní reality očima člověka, který příliš lpí na svých zvycích, bojí se je opustit. Bojí se totiž sebe samého měnícího se v čase, stárnoucího. Chce zůstat navždy stejným a tím snad pro sebe pravdivým a přehledným. Představení nám ukazuje možnosti, my se můžeme zamyslet nad vlastním přístupem k takovému tématu.

D. Heriban, T. Pauhofová; foto: Lukáš Horký, Ondřej Hruška

R. Stanke, T. Pauhofová, D. Uzsák, foto: Lukáš Horký, Ondřej Hruška

Elity – Kriminální příběh s politickým podtextem, čerstvá inscenace vytvořená Jiřím Havelkou pro Slovenské národné divadlo Bratislava, patří dle mého názoru k zatím nejprovokativnějším dílům letošní festivalové přehlídky, ať už o ní přemýšlíme z hlediska tématu, jeho inscenačního zpracování nebo výtvarném uchopení. Metafora udavačství a přebujelé korupce za komunismu, režimních praktik StB v době normalizace slouží k vyjádření názoru na vývoj politické situace na Slovensku za posledních dvacet let. Široký a mělký prostor normalizačního bytu, který se v průběhu představení zprvu nenápadně, posléze přiznaně, chaoticky a s vervou rozpadá a vytrácí z jeviště, jemně dokresluje atmosféru. Na vyklizené scéně pak z pozice současné situace herci formou interview předkládají divákovi konkrétní fakta a názor na události, o nichž hrají. Aktéři se po celou dobu představení pohybují v krabici z plexiskla, nevidí ani necítí diváky. Toto akvárium je absolutně izoluje od situace v hledišti. Stísněnost, naléhavost a tíha příběhu znásobená touto buňkou se nutně promítá i v herecké práci s rolemi. Jejich postavy jsou konkrétní lidé historie, přesto je lze – a to je děsivé – vnímat částečně i jako typy. Inscenace publikum dráždí svým zřetelným vyřčením názoru. Konfrontuje svoji pozici zvlášť s těmi diváky, kteří jsou ve svém postoji k stavu dnešní společnosti apatičtí, nenechává je v klidu, rozčiluje je a v tom tkví její síla. Chcete-li vidět důkladně připravené a angažované divadlo se silným sdělením, určitě si Elity nenechte ujít. Zasáhnou vás.


Studio Hrdinů Praha – Ivana Uhlířová, Vojtěch Mašek: Mimo zápis. Režie Ivana Uhlířová, dramaturgie Eva Prchalová, scéna Antonín Šilar, hudba Aid Kid, Veronika Linhartová. Hrají Ivana Uhlířová, Václav Dragoun a Michal Kern. Premiéra 7. 4. 2017. Psáno z reprízy 15. 5. 2017 na festivalu Divadelní Flora.

Slovenské národné divadlo Bratislava – Jiří Havelka: Elity – kriminální příběh s politickým pozadím. Režie Jiří Havelka, dramaturgie Daniel Majling, Miriam Kičiňová, scéna Lucia Škandíková, kostýmy tereza Kopecká, hudba Vladislav Šarišský. Hrají Richard Stanke, Dano Heriban, Alexander Bárta, Emil Horváth, Táňa Pauhofová, Elília Vášáryová, Richard Autner, Dávid Uzsák. Premiéra 1. 4. 2017. Psáno z reprízy 15. 5. 2017 na festivalu Divadelní Flora.

Autor: Vendula Kacetlová