foto: Patrik Borecký

Divadelní festival Kutná Hora II

2. 10. 2016
Kašírovaný teror

První festivalový den zakončila performance nezávislé divadelní skupiny Lachende Bestien s názvem variujícím téma a žánr COALHOUSE RAGTIME HORROR TERROR FUNNY SHOW, jež měla v Kutné Hoře svou předpremiéru. K samotné premiéře už ovšem nedospěla. Zřejmě na základě ne příliš úspěšného kutnohorského představení se inscenátoři rozhodli (alespoň podle zprávy na facebookové stránce skupiny z 16. září 2016) od premiéry na zahájení festivalu ...příští vlna/next wave... ustoupit. Údajně z „lásky k divákům“, které již nechtějí svou inscenací terorizovat. Ať jsou skutečné důvody odvolání premiéry jakékoli, samotná performance v sobě skrývá realizovatelný potenciál, ovšem za předpokladu, že by došlo k dramaturgickým úpravám, úpravám ve skladbě a sledu jednotlivých scén – a především – že by tvůrci našli odvahu své publikum skutečně (!) terorizovat. Neboť hlavním problémem inscenace postavené na teroru diváků se neukázala být selhávající drahá technika, ani jistá těžkopádnost některých momentů, ale důraznost v práci s hledištěm, jež má být podle autorského záměru intenzivně zapojováno.

foto: Patrik Borecký

Autorům projektu byl v Kutné Hoře nabídnut atraktivní prostor vodní scény vedle večerně nasvíceného chrámu svaté Barbory. Kulatá betonová platforma s projekčním plátnem obehnaná pomalu proudící vodou performerovi, autorovi scénáře a zároveň režisérovi Michalu Hábovi ještě o něco více komplikovala intenzivní kontakt s publikem. Úvodní scéna skýtala mnohý potenciál: dramatické snímání kamerou detailů Hábova obličeje implikovala děj postavený na koláži slova a živě snímaného obrazu. S vystoupením zpoza plátna jako by Hába odhodil nejen veškerou stylizaci, ale také vlastní odvahu, zahalenou v huňatém kožichu. Možná jej znejistěl pohled do – vstřícně řečeno – prořídlého publika, navíc ve své lichosti složeného převážně z přátel a fanoušků uskupení. Na ani ne desítce civilistů pak ztroskotala celá Hábova koncepce – a to ani ne nutně kvůli rezervovanému přístupu jednotlivců k výzvám o spolupráci – ale především proto, že se ukázalo, že autor s touto možností zřejmě nejen nepočítá, ale hlavně neumí pracovat. Již jeho apelativní výzvy, ať se přihlásí voliči Miloše Zemana, skončily bez odezvy. Pravda, složení daného publika příliš přívrženců stávající hlavy státu nepředpokládalo, nicméně – a zejména – politická kontroverze musí vzniknout tam, kde k ní je potenciál. Miloš Zeman nás může rozčilovat např. svým neúspěšným archivním hledáním a absencí vůle k omluvě, stejně jako v performanci později zmíněný Babiš nás může odrazovat od pozření koblížků, ale na skutečně kontroverzní performanci/demonstraci postoje je to málo. Může tak snadno vzniknout ještě vlezlejší demagogická antiagitka (nomen omen Antibabiše), která však ve skutečnosti nikoho nezajímá.

Oceňuji snahu o parabolická přirovnání zneužití mocenského aparátu (Kafkova povídka Před zákonem), ovšem její doslovné, polopatistické předvedení zamezilo jakémukoli podobenství. Již v těchto chvílích, řekněme první poloviny performance, bylo znát padající tempo sledu scén, v nichž se projevovalo autorovo/hercovo zklamání z vlastního nezdaru. Avizovaný „teror“ se tak postupně proměňoval spíše v žoviální, rozvleklé povídání, inklinující spíše k (nezáměrné) trapnosti. Snad již proto, že ono pomyslné „desatero terorizování diváka“ Hába přečetl jakoby mimoděk, jako položky v seznamu na nákup, a po hodině si zase všechny „odškrtal“ jako splněné. Ani závěrečné vaření vajíček, které, předpokládám, mělo v původním záměru v divákovi vzbudit naštvanost svou neúměrnou délkou, ve finále vzbudilo již jen prodlužovanou trapnost. A přitom je to princip, jenž jinde a jinak může fungovat – například je možné jím začít, pro případ, že se v průběhu performance některé scény nevydaří. (Vzpomeňme v daném kontextu inscenaci Rastislava Balleka Rosmersholm z bratislavského Divadla Aréna; první replika realistického dramatu zazní po 25 minutách rozličných hereckých etud probíhajících bez jediného proneseného slova).

foto: Patrik Borecký

Jednoznačnou potíží díla byla především nedůsledná práce s publikem (snad pro jeho složení), zrádnost techniky, jejíž dvě svítící jablíčka v kontrastu nasvícené Barbory by měla být zárukou, že se vždy podaří danou projekci pustit, a nikoli, že nespuštění projekcí přispěje k již tak upadajícímu tempu. V připodobnění ke scénickému prvku z performance, měla tato od začátku těžkou „zadnici“, stejně jako těžký mohl být pohyb v holínkách naplněných vodou z vodního příkopu. Zvednout takto zatíženou nohu vydá trojnásobnou námahu – a tak v průběhu vypadal i Michal Hába: že se sám trápí a „plácá“, aniž ví, kudy z vodního příkopu vystoupit. Což ovšem neznamená, že celá myšlenka i plánovaná realizace neměly smysl. Vítám každý pokus i interaktivní performanci, už jen z prostého důvodu, že čeští diváci nejsou na podobný žánr zvyklí a jak jinak je přivyknout, než je s daným formátem „konfrontovat“. V duchu inscenace, nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko; lze stáhnout i trenky a jít čelem proti divákům, ale lépe, promyšleněji a důsledněji. Nepřidá-li se publikum, nevzdat se. Terorizovat ho dál. A ne vždy nutně fyzickou interakcí, ale nesnesitelností vlastní urputnosti.

 


Lachende Bestien – Micha Hába: COALHOUSE RAGTIME HORROR TERROR FUNNY SHOW. Scénář, režie a účinkování Michal Hába, hudba Jindřich Čížek, kostýmy Adriana Černá, projekce Marek Brožek, režijní supervize Šimon Spišák. Psáno z předpremiéry 8. září 2016 na Divadelním festivalu Kutná Hora.

Autor: Iva Mikulová