Desátý den 22. Divadelní Flory 2018

Předposlední večer Divadelní Flory patřil koprodukčnímu projektu HaDivadla a Studia Hrdinů Macocha v režii Kamily Polívkové. Emočně silné představení se silným akcentem temných běsů skrytých v nejhlubších propastech lidských duší.

Macocha stojí na souhře čtyř složek (textu, herectví, režie a vizuální stránky), ta z ní dělá mimořádné dílo na divadelní mapě současného Česka. Petra Hůlová, která se společně s Kamilou Polívkovou podílela i na dramatizaci, nenapsala nijak jednoduchý a v žádném případě klasicky vystavěný text. Předloha má mnoho podobných rysů s dílem Elfriede Jelinek, k níž se také autoři hlásí v programu. Při čtení a potažmo převádění na jeviště je třeba citlivě přistupovat ke každému slovu, na což se přímo váže herecká interpretace a vysoké nároky, které jsou kladeny na herečky, jež už v úvodní scéně překvapují precizním projevem a maximální koncentrovaností.

Každá z pěti představitelek reprezentuje jinou stránku hrdinky - spisovatelku (Lucie Andělová), opuštěnou ženu (Simona Peková), matku (Marie Ludvíková), alkoholičku (Kamila Valůšková) a její vlastní ego (Táňa Malíková). Samotný fakt, že postava může sama sebe nahlížet z různých úhlů - představitelky si například vzájemně skákají do řeči nebo se okřikují - vytváří odstup. Proto často velikášské a patetické repliky dostávají punc uvěřitelnosti. Nejedná se však o žádné shazování, na jevišti vidíme opravdu komplexně zobrazenou hrdinku.

Uvěřitelnost umocňuje také režie - pracuje s antiiluzivními prvky a přiznává mnoho technických úkonů. Vůči velice hutnému textu staví Polívková bezeslovné situace. Opravdu mrazivé je například precizní sólo Kamily Valůškové - předvádí ženu-alkoholičku, neschopnou vstát, sundat si šaty nebo si zapálit cigaretu. Všemu napomáhá vizuální stránka inscenace. Antonín Šilar užívá odkazů na bádání v jeskyních a propastích, představitelky jsou například vybaveny čelovkami a nejvýraznějším gestem je užití kamery, která se může vysouvat různě vysoko nad jeviště a umožňuje zobrazovat na projekčním plátně celkový obraz scény nebo nejbližší detaily obličejů.

Při reflexi Macochy lze často zaslechnout, že se jedná o inscenaci dotýkající se především ženské tématiky. Jestliže se budeme dívat na inscenaci z hlediska tvůrčího týmu - autorka předlohy, režisérka, čistě ženské obsazení, přičemž hlavní hrdinka je taktéž žena, mohli bychom ji vážně klasifikovat přívlastkem ženská. Ale v tématu, které Macocha řeší, lze vidět mnohem obecnější problémém se širším záběrem, jež promlouvá k člověku jako takovému. Inscenace odhaluje lidskou mnohovrstevnatost s jejími světlými, ale v tomto případě především temnými stránkami. Navíc to činí velice nenásilnou formou, v některých situacích přináší momenty, při kterých nás mrazí z vlastního smíchu, což zároveň působí velice očistně.

HaDivadlo, Studio Hrdinů – Petra Hůlová, Kamila Polívková: Machocha. Režie Kamila Polívková, dramaturgie Matěj Nytra, scéna, live projekce a světla Antonín Šilar, kostýmy Zuzana Formánková, hudba Ivan Acher, hrají Lucie Andělová, Marie Ludvíková, Táňa Malíková, Simona Peková, Kamila Valůšková. Premiéra 6. června 2017. Psáno z reprízy 19. května 2018 uvedené na festivalu Divadelní Flora Olomouc 2018.